Film o Buddhovi

Právě jsem zhlédnul pozoruhodný film o velikánu indické duchovnosti a filozofie – o Buddhovi. Jedná se dvoudílný dokument. První díl líčí životní cestu prince Sidhárty za poznáním konečné pravdy o životě a utrpení. Nemusím určitě líčit detaily, protože každý člověk,  který se byť jen teoreticky zajímá o východní filozofie, tento prastarý příběh zná. Zajímavá je ovšem forma vyprávění příběhu a způsob, jak posouvá film kupředu. Tvůrci totiž vytvořili jakousi koláž postupů počínaje animací, přes  dokumentární výpovědi osob, jež se o Buddhův život či buddhismus jako takový zajímají, až po autentické záběry míst, kde samotný Buddha žil nebo kde žije samotný buddhismus, tedy záběry z Indie a Nepálu.
          Všechny tyto postupy vytváří dohromady velmi sugestivní a svěží zážitek. Přestože je příběh tolik známý a mohlo by se zdát, že nemá čím překvapit, opak je pravdou. Animace je tu zdrojem poezie, dramatu a mystičnosti. Moment osvícení pod stromem poznání je doprovázen deštěm barevných květů, které dopadají na vyvoleného. Výpovědi osob nás zasvětí do filozofické hloubky problematiky a autentické záběry jogínů, mnichů a chrámů Indie nám dávají pocítit, že se všeho toho dění sami účastníme na vlastní kůži. Ano, možná že se nedozvíme v rámci omezeného filmového času vše, co lze vyčíst v buddhistických textech. Avšak film není vyčerpávající učebnicí buddhismu. Je jakousi magickou esencí, která dýchne na diváka a tato esence  v něm žije v podobě  povznášejícího pocitu ještě dlouho po závěrečných titulkách. V těch se mimo jiné dodatečně dozvídám, že komentář  k filmu četl Richard Gere. Autoři filmu se zřejmě snažili dát dílu punc větší prestiže, ale celebrita přitom nerušila(v české verzi tato problematika odpadá zcela). Dokázali se soustředit stoprocentně na Buddhu a jeho učení. Navíc je dobře známo, že zmiňovaný slavný herec je velkým přívržencem buddhismu už po dlouhá léta.
           Na závěr tohoto textu ještě jedno pozitivum. Autoři se v úvodu pokusili o zhodnocení duchovního klimatu období, kdy Buddha kráčel po této zemi. Hovoří zde o určité duchovní prázdnotě, ve které byl náboženský rituál nadřazen živému prožitku duchovna. Lidé byli najednou vzdáleni Bohům a přestávali mít důvěru v kněží a zavedený společenský řád.  Právě tehdy přišel ten, kterého později všichni znali pod označením „Probuzený“, aby se snad něco změnilo. I naše doba řeší podobná témata, tedy nedůvěru ve stávající systém,  nedůvěru v autority, …duchovní chaos.  Věřím však, že i naše doba má své Buddhy. Že chodí obyčejnými ulicemi, jedí to, co ostatní, vypadají zcela obyčejně. Jen v nitru si sebou nosí Nirvánu. Je na těch kolem, aby to rozpoznali.  Taková hra na schovávanou. Až onoho „Probuzeného“ někdo najde, věřím, že si to nenechá pro sebe a natočí o něm film.